Jak vzniká hedvábí

Hedvábí je již odedávna považováno za nejušlechtilejší a nejkrásnější ze všech tkaných látek. Po staletí bylo výsadou bohatých a mocných, kteří nosili oděvy z této lesklé látky coby důkaz svého blahobytu. Hedvábí nám poskytují housenky motýla bource morušového, jež si balí kuklu do kokonu z nití ze surového hedvábí. Motýl byl pojmenován po morušovníku, na němž žije a který je jeho potravou.

Základním předpokladem pro výrobu hedvábí je neustálý chov těchto housenek. číňané chovali bource morušového již před pěti tisíci lety. Tajemství chovu bource morušového si dlouho hlídali, neboť hedvábí, jež do Evropy putovalo po Hedvábné stezce, bylo významnou exportní surovinou. Vozilo se po ,,hedvábné cestě" na evropské dvory. Nicméně když se chov rozšířil i do Koreje a Japonska a později i do Indie a Persie, museli čínští výrobci hedvábí bojovat s konkurencí. Byzantští mniši přenesli chov bource morušového i do Evropy.

Dnes se hedvábí kromě Indie, Číny, Japonska a Koreje vyrábí i ve Francii a v Itálii.

Získávání hedvábí je časově náročné a velmi pracné. Housenky se musí nejdříve zakuklit v kokonech, načež se usmrtí horkou vodní párou či horkým vzduchem. 

Tím končí práce pěstitelů hedvábí. 

Odvíjení kokonu probíhá již v továrnách. Kokony se nejdříve nechají odmočit ve vodě, aby se uvolnila vrstva klihu, jíž jsou kokonová vlákna přilepená.

Poté se vlákna rozčesávají speciálními kartáči. Z 3000 m dlouhého kokonového vlákna se získá asi jen 300 až 800 m vysoce kvalitní suroviny, jež pak putuje k dalšímu zpracování. Hedvábí se ještě zušlechťuje vařením v mýdlovém roztoku, kde se odstraní veškeré zbytky hedvábného lepidla. Nakonec se hedvábná vlákna spřádají a tkají.

Značná cena hedvábí je dána složitostí procesu jeho výroby. Tato tkanina je považována za vysoce kvalitní materiál, proto se používá k výrobě kravat a ostatních částí oděvu.

Z čistého hedvábí si v našem Salónu můžete nechat ušít jak kravatu, tak kapesníček nebo dokonce košili na míru.